Really not dead!

Před hodinou jsem se vrátil z výborného koncertu Pink v Sazka Areně, kterým končí předvánoční část její šňůry I'm not dead. Luxusní práce, jak by řekl klasik. Dokonce i Veronika, která jinak k Pink chová bytostný odpor a nedovede pochopit jak můžu poslouchat idol teenagerů, byla z vystoupení nadšená. Kromě výborných songů Pink předvedla i několik sexy oblečků a akrobatických čísel.

Pink se vrátila do ČR po dvou letech od svého prvního vystoupení. Mimochodem nepochopím, jak si někdo, kdo se jmenuje Alecia Beth Moore, může říkat Pink. A to ještě když uvážíme, že Pink je z velmi kvalitního ročníku 79 :) Album I'am not dead považuji za opravdou perlu a už jsem jej také stihl rozšířit do všech myslitelných zařízení schopných přehrávat muziku. Na rozdíl od předchozích tří alb zde Pink čím dál víc míří k rockovějšímu pojetí a prostě se to parádně poslouchá.

Jaký názor máte na Pink? Co říkáte někomu kdo ve svých textech ironizuje postavení celebrit ve společnosti a přitom si tohoto postavení sám uživá? Myslím že málo věcí je komičtější než uctívat celebirty. Každý soudný člověk si přece musí uvědomit, že celebrity nejsou o nic víc než kdokoliv jiný (často spíš naopak). Ale raději pryč od toho...

Pokud jde o koncert, Pink zařidila z každého svého alba něco, myslím snad kromě prvního, a adaptovala taky několik konkurenčních písniček. Hodně se například líbilo - nejen mě -například v Get the party started zkřížení původní verze Pink se Sweet Dreams od Annie Lenox. Rozumně byly poskládány pomalejší věci a vypalovačky typu U + UR hand a I'm not dead. Za skutečně bombastické považuji provedení Fingers, kterou Pink k dost velkému údivu překvapení všech absolvovala v plavkách a v několikametrové výšce - média budou druhý den hovořit o erotické show. Buď jak buď, byla to prostě nádhera.

Pořídil jsem pár fotek na mobilu. Kvalita byla hrozná, takže ani nedoporučuji rozklikávat :)